Samův den

13. prosince 2011 v 2:14 | Till |  Á budoucnost
" Ha! Konečně jsem vás nachytala, vy špinavci jedni! " Rozkřikla se madam Eleonor Rottová na celý hotelový pokoj, tak, aby ji bylo slyšet pokud možno po celém hotelu. " Jak jste si vůbec mohli dovolit mi takhle lhát, " křičela téměř jako šílená, " já to prostě nechápu, dcero!" Mladá Isabel Rottová se krčila na lůžku snažíc se běsnící matku uklidnit. Muž sedící vedle ní, ne příliš pohledný, jen otráveně hleděl na běsnící starou ženu, která z hysterického záchvatu pomalu přešla ke kázáním o blížící se apokalypse, o mravní zkaženosti a nakonec, jak jinak, přišly na řadu příběhy z jejího mládí. Isabel jako vždy dělala zaujatou, maminka se z uječené harpie změnila na chápající stařenku, jako vždy začaly obě hořekovat, jak je ten život krutý, jak bude vše dobré.
"No.." naklonila se Eleonor k Němu, " proč jste se vlastně sešli? Měli jste nějaký zvláštní důvod? Moc dobře víte, že vašemu vztahu nejsem nakloněna." Jeho do té doby otrávený výraz potemněl, znudění vystřídal vztek, přesto se rozhodl zachovat dekorum. " Chtěli jsme být sami. Chtěli jsme být sami, abychom o samotě projednali náš vztah, má-li vůbec smysl v něm pokračovat." Eleonor se usmála " ale samozřejmě, že nemá, o tom už jsem mluvila dávno. Bude nejlepší, když si najdeš nějakou jinou." Mraky na jeho čele se začali stahovat, žhnoucí oči nenávistně hleděli na náhle rozjařenou Eleonor. " Ano, tak jsme se rozhodli… to rozhodnutí jsme, ale chtěli učinit bez vás, bez vašich materialistických pohnutek, bez vaší chatrné logiky, chtěli jsme to rozhodnutí udělat bez vás! Alespoň jednou jste mohla být tak vstřícná a nechat nás být!" Prudce oddechujíc vstal, zamířil ke dveřím a odešel.
" Dobře, že ses ho zbavila dítě," začala Eleonor sladce " najdeme ti lepšího, vůbec se mi nelíbil." Isabel přikývla " máš pravdu, neklapalo nám to, ale byl milý." Ještě nějakou dobu spolu seděly, povídali. Střídavě se smály a brečely, nutno říci, že si byly velmi podobné… byly téměř stejné.
Když vyšel ze dveří hotelu, byl rozpálen do ruda. Hlavou se mu honily divoké myšlenky, většinou v nich figurovala uříznutá hlava slečny Eleonory a obří louskátko na ořechy. Zamířil rušnou ulicí k bytovce. Cestou nedbal na déšť ani na otravné pouliční muzikanty. Chtěl být co nejdříve doma. Když dorazil ke vchodu do bytovek, sáhl do kapsy pro svazek klíčů, nebyli tam, samozřejmě. Začal zvonit na domácí, po krátkém zapípání se ozvalo otrávené " nó?" Protočil oči a odpověděl " to jsem já, Samuel Lorbee, zapomněl jsem si klíč od hlavního vchodu." Po vstupu na chodbu ucítil nevábný zápach septiku, psů paní Houskové a plísně. Vyšel po schodech do druhého patra, opřel hlavu o futro a jen tiché " sweet home Allabama" vycházelo z polootevřených úst, zatímco shledal klíč od bytu. Dveře cvakli a za nimi se objevilo zarostlé cosi, co kdysi možná připomínalo člověka. To cosi se na Samuela podívalo zpoza dlouhých rozcuchaných vlasů a s galantní úklonou to uvolnilo cestu. Pak to odkráčelo do pokoje a nechalo to Samuela stát uprostřed předsíně. Ten jen protočil oči a upravil si brýle na nose, pak si svlékl dlouhý, promočený kabát a zul si boty. Když přišel do pokoje, hominid seděl na gauči a četl televizní program, Samuel na něj chvíli hleděl, pak trochu sklesle řekl " ani tě nezajímá, jak to dopadlo?" Žádná odezva. " Hej Tille!" Till konečně odlepil oči od televizního programu " Nechci, říkal jsem ti, ať tam nechodíš, podle toho výrazu usuzuju, že jsem měl pravdu." Samuel si sedl na pohovku, vydechl, "přišla tam její matka, ta stará příšera." Till se zatvářil velmi sofistikovaně a dělal, že přemýšlí. Samuel se zamračil " nad čím dumáš?" Till se na Samuela letmo podíval a řekl " hledám deset rozdílů mezi tvojí princeznou a tou starou fuchtlí, náročný úkol to ti povím." Samuel se opět zatvářil utrápeně. " Díky, tohle je to co potřebuji slyšet, další moudro od frigidního filosofa." Till se zatvářil nepřirozeně líbezně a dodal, " Mohl sis domyslet, jak to skončí, ale neboj, najdeš si nějakou jinou, která bude znepříjemňovat život nejprve tobě a pak i mě." Pak zavládlo v pokoji ticho přerušované jen Tillovým chraplavým dechem. Po půl hodině ticha Samuel promluvil. " Nevěděl jsem, že ti Isabel vadila, mohl jsi něco říct, měl jsi něco naznačit, sházeli bychom se jinde než tady." Till rychle odtrhl zrak od programu. " Naznačit… Same, já myslím, že nějaké indicie byli. Třeba jak jsem podotýkal, že už je docela dost hodin, že chci mít chvilku klidu, že jsem vám neříkal, vypadněte pro nic za nic. A myslel jsem, že bylo jasné, proč jsem nalepil na dveře ceduli ŽENÁM VZTUP ZAKÁZÁN!!!" Samuel se podivil, " Já myslel, že to bylo kvůli paní Houskové." Till se pomalu otočil k Samuelovi a chladně řekl, " nenávidím tě." Samuel se usmál, život není tak hrozný, taky bych mohl být Till, řekl si a šel na záchod. Till se rozhořčeně koukal na televizní program, " zatraceně! Formule místo Alfa, to je zrůdnost! To je skandál! Co si myslí? A potom svět modelek, i vy se můžete stát modelkou" recitoval z programu " kruci měl bych se nad sebou zamyslet. Same! Vypadni z toho záchoda, jestli okamžitě nevyzvracím oběd nikdy se ze mě nestane modelka!" Uslyšel jen hlasitý smích, taky se usmál, usmál se a šel si dát další porci makarónů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 6:28 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 Jay Jay | Web | 7. prosince 2012 v 17:58 | Reagovat

Můžu ti udělat korekturu? Snažně prosím, asi jsem totiž přišla o rohovku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama