Říjen 2012

Satane pomoz mi.

30. října 2012 v 17:38 | Till |  Alenka z říše divů
Alenka má sen. Znovu v něm umírá.

Kněz stojící nade mnou nesrozumitelně mumlá modlitby. Chce abych je opakovala. Chce abych jim věřila. Nesnesitelně mu páchne z úst.
Matka tu není a já ji chci u sebe. Otec mě hladí po vlasech a já chci aby odešel.
Teď už knězi rozumím. Hovoří o bohu. Brzy mě už vezme do svého království, kde budu žít navěky. Ale jak?
- Připrav se dítě, už brzy se odebereš za naším pánem.-
- Můj pán to není.-
Očekávám plísnění otce, ale jeho pohled se upírá do prázdna.
Kněz otevírá pusu. Zase ten smrad.
- Svá rouhavá slova bys měla před odchodem odčinit, nebo bude tvé nanebevzetí znemožněno.-
- V tom případě nic odčinit nehodlám.-
- Teď opakuj po mě!- zařval kněz. Dříve než zvuk ke mě doletěl pach z úst. - Věřím v jediného boha. Věřím v otce, syna i ducha svatého!-
- Otec, syn a duch. Kdo z nich je ten jediný?-
- Věřím, že se Kristus za nás obětoval!-
- Blázen.-
- Věřím, že vstal z mrtvých a že nyní sedí po pravici svého otce!-
- Šarlatánství a alibismus.-
- Věřím, že jednou nastolí království boží a toho dne si budeme všichni rovni!-
- Všichni klesneme na stejnou úroveň.-
- Řekni amen a tvá smrt ti bude požehnáním, neboť díky ní dříve uzříš pána. Řekni to slovo. Jedno slovo. Ařekni amen!-
- Jsem v prdeli, amen.-
- Věz, že tě pán miluje a že neexistuje nic, co by tě připravilo o jeho lásku.-
- Nevěřím v něj.-¨
- Budiž ti odpuštěno.-
- Nenávidím ho.-
- Odpuštěno.-
- Raději se upíšu Satanovi za dalších dvacet let života, než abych věčnost strávila v nebi.-
- Nevíš co činíš. Budiž ti odpuštěno.-
- Chci království ohně. Chci shořet a ne vyhasnout.-
- Milé dítě. Pán chce abys byla s ním. Hned a ne za dvacet let.-
- Copak mě ďábel nemůže zachránit? Peklo o mě snad nestojí?-
- Milé dítě. Peklo tě čeká v nebi.-
- Na věky věků.-
- Amen. A teď zemři...-

Když se Alenka probudila, okamžitě seběhla po schodech do prvního patra. Otevřela dveře do otcovi pracovny. Sundala ze zdi kříž za nímž bylo zaháknuto jmelí, položila ho na zem a pomočila ho.
Já ti dám amen, říkala si.



Explicitní vyjádření explicitního

29. října 2012 v 19:00 | Till |  Té. Tý.
Předpokládám, že člověk kliknuvší na odkaz jest člověkem znalý významu slova. Takovýto člověk bohužel klikl na odkaz zbytečně, neb se zde nedozví nic co by již dříve nevěděl. Pro ty ostatní, jimž není jejich čas drahý, jsem připravil stručná propedeutika spojená se slovem explicitní.
Explicitní. Člověk se dopustí explicitního jednání v případě, že odmítne taktně mlčet o nedostatcích bytostí, jež s ním sdílejí časoprostor. Například já. Nikdy si neodpustím nahlas upozornit na to, že je nechutné provozovat orální výměnu tělních tekutin na veřejnosti, čímž explicitním způsobem reaguji na explicitní projevy hormonálního pnutí, přičemž mi cílový subjekt kontruje explicitními invektivami.
Málokdo si uvědomuje, že jedná explicitně. Důvodem je především fakt, že málokdo má pojem o existenci slova "explicitní".
Kdykoliv jednáte otevřeně, přímo a bez skrupulí, jednáte explicitně. Někdo by mohl mít připomínky ke skrupulím. Explicitně říkám, skrupule nechte být.

Pro úplnost dodávám, že opakem slova explicitní je slovo implicitní.


Už poněkolikáté plivu na hlavu církvím

26. října 2012 v 17:18 | Till |  Té. Tý.
Ukřižování, ubodání...

Ježíšek se obětoval, abychom my ostatní mohli žít. Spal s prostitutkami, byl to vágus a hipík. Shromáždil okolo sebe několik sobě podobných a s nimi cestoval po Palestině.
Dával rady do života, byl celkem štědrý, pořádal veřejné hostiny ze státního rozpočtu a lidi ho měli rádi, protože jim tam už od dob Pompeia Magna rozkazovali Římané.
Oni výše zmínění Římané si uvědomili, že jim ten bodrý vlasatec svým vystupováním podrývá autoritu a proto šup s ním na kříž.
Bičem mu roztrhali záda, kopím ho bodli pod žebra (nejspíš z milosti), ale tím to nejspíš končí.
Zbytek mu přimalovala Katolická církev. Vymyslela mu prominentního tatínka, přiřkla mu několik zázraků a především v zaplivaných putykách našla první následovníky, kteří měli hlásat to, co ten bodrý ukřižovaný chlap údajně řekl. Pár dalších blbinek (hvězda, tři králové, betlém, kupka sena) a církev měla v ruce dokonalý nástroj pro vymývání mozků založený na principu barteru. Jsi hodný, čeká tě nebe. Nejsi hodný, nečeká tě nebe. Takhle nefunguje ani systém sociálních dávek, natož pak církve.

Já už jsem se k církvím vyjádřil tolikrát, že není nutné psát všechny ty heretické texty znovu a znovu.
Tento článek je primitivní. Je primitivní, protože vy by jste si rozvinutou úvahu stejně nepřečetli. Raději se budete babrat v gramatice a obsah vám při tom uteče...

Tato skladba nádherně koresponduje s mou herezí.




Gorgoroth - Sign of an Open Eye

26. října 2012 v 16:47 K poslechu
Jediná věc od Gorgoroth, která nepřipomíná Libora lovícího chrchle.




Něco je špatně, nic není dobře.

23. října 2012 v 14:12 | Till |  Té. Tý.
Něco je špatně…

Něco je špatně. Zákony fungují, organické tkáně zůstávají organickými, sliznice produkují sliz a hormonální žlázy produkují hormony. Přesto je něco špatně.
Zákony fungují pouze v případě, že jsou organickými tkáněmi akceptovány, sliznice produkují sliz dokud nevyschnou a o spolehlivosti produkce hormonů z hormonálních žláz by mohl hovořit každý, kdo trpí zduřením štítné žlázy.


Něco je špatně. Školy rok co rok produkují další perspektivní občany, počty prodaných výrobků rok od roku stoupají, životní úroveň rok od roku roste. Přesto je něco špatně.
Perspektiva občanů se ve většině případů mění v nenáviděný egocentrismus a sobectví, množství prodaných výrobků se rovná množství vyprodukovaného odpadu, s nímž si lidstvo jen stěží dovede poradit a ano, životní úroveň roste, ovšem ve většině případů je tomu tak na úkor druhých.


Něco je špatně, ale nic se nezmění…

Turisas - Battle Metal

18. října 2012 v 16:33 K poslechu
Tihle pomalovaní blázni dělají vedle Lordů jednoznačně nejlepší muziku ve Finsku.




Mluvení, nebo mlčení... není to jedno?

18. října 2012 v 16:10 | Till |  Próza
Člověk potřebuje dva roky na to, aby se naučil mluvit a dalších šedesát let k tomu, aby se naučil držet jazyk za zuby. Podepsán Lion Feuchtwanger.
Ve chvíli kdy produkuji vámi právě čtené řádky nejsem obeznámen s tím kdo je, nebo byl Lion Feuchtwanger, ale zjistím to. Můžete být ubezpečeni, že v době, kterou vy považujete za zdánlivou současnost, je již autor zhruba informován o tom, kdo to ve skutečnosti Lion Feuchtwagner byl.
Podle jména bych ho typoval na Němce. Nebo že by byl náš Lion rodákem z Tyrolska? Buď jak buď, na základě výše zmíněného souvětí usuzuji, že si Lion Feuchwagner přímo liboval v lidových moudrech, neřkuli přímo v zažitých lidových stereotypech. Celý aforismus se mi jeví jako libozvučná modifikace lidového rčení, jenž zní, " mluviti stříbro a mlčeti zlato". Samozřejmě se jedná o modifikaci sofistikovanou, neomezující se na triviální subordinaci podstat výrazů, neboť u Lionova aforismu můžeme pozorovat rovněž přesně vymezená časová ohraničení, jejichž účelem bylo dle mého názoru zdůraznit latentní poselství.
Kostrou celého Lionova aforismu jsou dvě explicitně vyjádřené informace, z nichž jedna je víceméně exaktní a druhá je daleko více než méně vágní.
Onou exaktní informací je fakt, že se dítě předškolkového věku naučí mluvit víceméně do dvou let. O tuto informaci se dle mého aforismus opírá a byla zde uvedena bezpochyby proto, že dodává druhé informaci na zvučnosti a zároveň maskuje její vágnost.
Onou vágní informací je domnělý fakt, že psychické vyspělosti potřebné ke složitému aktu mlčení se člověku dostane teprve po velice dlouhém časovém intervalu, autorem aforismu vytyčeném na dobu šedesáti let. Nemusím být nikterak bystrý, abych odhalil autorův záměr, totiž použití hyperboly pro zdůraznění poselství, které reflektuje skutečnost, že naprostá většina populace není schopná pregnantně ovládat rétoriku, popřípadě ji využívá v nepravou chvíli, nebo k zavržení hodným cílům.
Jako takový shledávám aforismus invenčním, leč Lionovo vyjádření obsahuje jedno zásadní ambivalentní prohlášení. Dovolím si pro mou osobu zatím zcela neznámého Liona Feuchtwagnera chytit za slovo a dokázat, že pokud se najde nesnesitelný hnidopich, a on se vždycky najde, je možné vyložit sofistikovaně znějící aforismus jako bezduchý blábol člověka, který není schopen promyslet věc do hloubky a který má zájem pouze na libozvučnosti, jež je tolik oblíbená u infantilních mas.
Člověk, který se v korespondenci s Lionovým aforismem dva roky učí mluvit začne okamžitě po dosažení cíle negovat své dosavadní úsilí, přičemž onomu novému cíli se nevěnuje dva roky, ale rovnou šedesát let.
Kde Lion sebral cifru šedesát je mi záhadou. Můj názor je takový, že co do dramatičnosti by daleko lépe vyzněla celoživotní pouť za schopností mlčet, ale jako absolutní skeptik jsem nucen vzít v úvahu možnost, že mě mistr Lion doběhl. Možná, že dekodéři rešerší v šedesátiletém časovém intervalu spatří více než jen chabý smysl pro implementaci dramatičnosti. Už kvůli panu Lionovi v to doufám.
Jsem pouze natvrdlý heretik, který začíná pociťovat úbytek mozkových buněk, ale podívám-li se na věc z této perspektivy zjistím, že aforismus postrádá smysl a chce-li mě někdo napadnout pro přehlížení faktu, že se jedná o alegorickou kritiku stylu a použití verbální komunikace, pak předesílám, že text, který čtete je zase alegorická kritika výše zmíněného aforismu, vzniknuvšího za účelem moralizování neurčité cílové skupiny.
Na závěr bych řekl, že jako pragmatik bych raději zůstal u lidového " mluviti stříbro a mlčeti zlato" a jako hnidopich bych z Lionova aforismu odstranil počty roků, které jsou z fonetického hlediska sice líbivé, ale jinak jsou příliš zavádějící a nahradil bych je něčím, co by sice poněkud degradovalo fonetické znění, ale zato podtrhlo podstatu zdělení. Ačkoliv mám několik nápadů na úpravu, neuvedu je, protože v budoucnosti nechci být souzen někým, kdo sdílí moji nesnesitelnou povahu.


Turisas - Hunting Pirates

15. října 2012 v 19:38 K poslechu
Turisas je pro mou zanedbatelnou maličkost bezkonkurenčně nejlepším interpretem na poli takzvaného battle metalu. Tato skladba je veselá, příjemná a především zatraceně dobře zahraná.