Květen 2013

Legalizace jako záchrana, nebo přímá cesta do pekel

14. května 2013 v 14:00 Té. Tý.
Díky žlutým přátelům z Vietnamu, které omrzelo obchodovat s textilem, seženete "trávu" prakticky na každém rohu. Pěstírny rostou tak rychle, že naše nebohá policie musí místo stíhání vrahů kontrolovat staré domy s podezřelou spotřebou elektřiny. Jímá mě podezření, že těchto starých domů je na naše "orgány" příliš mnoho a jedná se tudíž o předem prohraný boj.
Rád bych se zaměřil na skupinu, o kterou jde především, na spotřebitele. Indikátorem jsou totiž vždy spotřebitelé a tuším, že je na prstech jedné ruky nespočítáte. Zahrneme-li sem ty, kteří si dají jointa jednou za čas, s přáteli, ty kteří si chtěli jen vyzkoušet jaké to je, nebo závislé "huliče" kteří bez marihuany nevydrží ani den, dostaneme jasnou odpověď ; až na pár moralistů zkusili marihuanu všichni.
Vnucuje se otázka, je třeba marihuanu legalizovat, když už ji všichni, tedy až na těch pár moralistů, zkusili? Po chvíli uvažování jsem dospěl k závěru, který je tak trochu spjat se státní ekonomikou.
Možná se mýlím, ale drogy se nedaní, že? Stát ročně dává miliony korun - alespoň to tvrdí - na programy detoxikace pro stovky lidí, což je podle mého velmi ztrátový podnik. Šance na úspěšné vyléčení není velká, mnoho závislých nemá dostatečnou vůli. Legalizací marihuany by následně došlo k jejímu zdanění. Takto získané peníze by mohly být použity na efektivnější podporu narkomanů všeho druhu.
Ideální by samozřejmě bylo, aby tato daň, můžeme jí třeba říkat marihuanová daň, rostla úměrně se spotřebou. Z marihuany by se stal nový artikl obchodního odvětví, který by nepochybně ulehčil naší utrápené ekonomice, Vietnamci by mohli vylézt z těch starých domů s velkou spotřebou elektřiny a obchodovat ve velkém, tak jak jsou zvyklí.
Drogy vždycky vynášely, to je jasné, bez debaty, Afghánistán stojí na nohou jen díky nezralým makovicím. Mnozí jistě budou namítat, že náchylnější budou snáze vystaveni vlivu lehkých drog, v praxi je to však stejné jako s alkoholem. Hranice se opět posunou, za pár let si všichni zvyknou a obchody s narkotiky budou vzkvétat, dokonalá prosperita. Je tu jen jedna maličkost. Po deseti letech dokonalé prosperity přijde krize (jedno jaká, nějaká se vždy najde)
a co naše tou dobou již zkouřené politiky napadne? "Proč nelegalizovat i tvrdé drogy, jednou nás to už zachránilo." Ani nechci pomyslet, jak by naše malá zemička po těchto reformách vypadala. Takže… na straně jedné by legalizace znamenala obrovský přísun financí do státní pokladny, na straně druhé absolutní degeneraci národa. Ať si každý vybere sám. Nemusíte se bát, náš názor nikoho zajímat nebude. Tolik k mé úvaze. A můj názor? Drogy jsou pro ty, kdož si zvolili život bez nich odpudivé. Pro ty, kdož je užívají jsou pouze škodlivé.
Na závěr bych řekl, toto. Nevím takřka nic o užší politice EU, zřejmě jsou všechny výše uvedené úvahy nesmyslné, třeba jsou neproveditelné a možná jsou reálné. Na tom nesejde.

Text je dva roky starý. Odpovědnost za případné připomínky vůči slohu či gramatice přijímám, ale nezajímají mě.